O filmu

Natáčení dokumentárního filmu o Fotoateliéru Seidel začalo v únoru 2006. Ve ztichlé budově secesního ateliéru tehdy ještě dozníval tep života rodiny Seidelů a budoucnost se jevila nejistá, tak jako se v mrazivých dnech jeví nejistý první jarní výlet včel. Proud událostí se dal pomalu do pohybu a začala se rodit legenda. Během následujících tří let prošel Ateliér Seidel v Českém Krumlově podivuhodnou proměnou. Stará secesní budova dostala nový háv, vzácné přístroje byly restaurovány, fotografie na skleněných deskách přemístěny do depozitáře a zakonzervovány. Příběh rodiny fotografů, který se zdál být dávno zapomenut, nabyl nového lesku při pohledu na tisíce jakoby zázrakem dochovaných fotografií.

Dokumentární film Včely letěly krásně zaznamenává vzpomínky pamětníků i živé dění kolem probíhající revitalizace ateliéru. Prostřednictvím archivních záběrů a starých fotografií nás přenáší do časů, kdy se na Šumavě plavilo dříví, těžila rašelina a včelaři se těšili z každoročního letu včel... Historické události posléze zamíchaly osudy lidí a navždy proměnili tvářnost česko-německého pohraničí. Díky pozoruhodnému podnikatelskému elánu i ojedinělému nadání nám oba fotografové Seidelovi zachovali věrný obraz světa, který by jinak nenávratně zmizel z našeho obzoru. Díky nim dnes můžeme na fotografiích studovat předválečnou šumavskou kulturu a společnost nebo se jen na chvíli zasnít, krátce se odpoutat a překonat běh času. Neboť fotografie jsou, jak píše Suzan Sontag, nejen dávkami informací, ale i oblaky fantazie.

V průběhu tříletého natáčení přicházejí do ateliéru lidé, kteří tu kdysi pracovali nebo je s tímto místem spojuje rodinná historie. Jsou tu lidé z obou stran hranice, kteří dosud pamatují Franze Seidela a jeho ženu, lidé, jejichž svědectví je nadmíru osobní a sahá do období těsně po druhé světové válce. Fotograf Jan Štindl v ateliéru po válce fotografoval a retušoval, nyní se po dlouhých letech vrací na místo, které určilo jeho další životní směřování. Othmar Hanke, blízký rodinný přítel, byl po válce odsunut s rodinou do Rakouska - nyní se zasazuje o zřízení společné databanky fotografií Šumavy. Manfred Pranghofer, ředitel Böhmerwaldmuseum Passau, již před rokem 1989 usiloval o záchranu fotografií z Fotoateliéru Seidel a nyní do ateliéru přichází, aby se dal znovu portrétovat. V neposlední řadě Ing. Petr Hudičák, ředitel a duše projektu obnovy ateliéru a záchrany fotografické sbírky.

Fotografie nalezené v ateliéru Josefa Seidela jsou dnes neocenitelným svědectvím jedné epochy, jsou pamětí zaniklé kultury, která po staletí utvářela ráz šumavského pohraničí. Stávají se také pojítkem lidí na obou stranách česko-německé hranice, kteří usilují o záchranu společného kulturního dědictví.

Historie atelieru Seidel

Celé jedno století byly uloženy tisíce skleněných desek se vzácnými fotografiemi v přítmí fotografického ateliéru Josefa Seidela v Českém Krumlově. Tisíce negativů s podobami lidí, tisíce příběhů uložených v pečlivě označených krabicích. Jen pár zasvěcených lidí vědělo, jaké bohatství se tu ukrývá.

V secesním domě v Linecké ulici se do dnešních časů uchovala paměť celé jedné kultury.

Josef Seidel, zakladatel ateliéru, se narodil v roce 1859 v severních Čechách v rodině brusiče skla. Tomuto řemeslu se také vyučil a jako dvacetiletý se vydal do světa na zkušenou. Během osmi let prošel Čechy, Rakousko, Uhry a Sedmihradsko. Fotografické práci se vyučil v Rumunsku, poté pracoval jako retušér a preparátor skleněných desek ve Vídni.

Do Českého Krumlova přichází počátkem 80. let 19. století a stává se vedoucím v ateliéru vdovy po Gotthardu Zimmerovi. Po dvou letech dřevěný fotografický ateliér přebírá a díky svému talentu z něj brzy vybuduje prosperující fotografický podnik s širokým regionálním významem. Stává se průkopníkem fotografických technik v Čechách – kopíruje své záběry na diapozitivy, vytváří panoramatické snímky, vydává katalogy pohlednic.

V roce 1905 staví nový dům s ateliérem a ve stejném roce se ožení s Elisabeth Brodovou z Českých Budějovic. Vychovají tři syny – Franze, Helmuta a Arnolda.

Fotograf Josef Seidel vede portrétní ateliér a zároveň se často vydává na dlouhé fotografické poutě Šumavou. Fotografuje krajinu, lidi, řemesla… Patří k prvním fotografům, kteří se za svými motivy vydávají na lyžích, v létě na kole a od roku 1905 na motocyklu Laurin-Klement, později pak vozem Tatra.

Když v roce 1935 umírá, zůstává po něm ohromující dílo: několik desítek tisíc fotografií na skleněných deskách, které mapují společnost a kraj jihovýchodní Šumavy.

Josef Seidel se stal kronikářem života v česko německém pohraničí a je dnes považován za nekorunovaného krále šumavských fotografů.

Po smrti Josefa Seidela přejímá podnik jeden z jeho synů - Franz - a pokračuje v otcově díle. Prosperující firma má v té době 11 zaměstnanců a je rozdělena do tří oddělení: portrétní, amatérské a pohlednicové. V roce 1939 je Franz Seidel zatčen gestapem – podle úředních dokumentů pro „výroky, které oslabují obranyschopnost říše“. Po sedmi měsících je z vazby propuštěn.

Po válce unikne Franz Seidel odsunu, ale zůstává v odcizené zemi. Snaží se dál vést svůj podnik, ale změna politické situace zasahuje i do jeho života a práce.

V roce 1949 musí odevzdat Státní bezpečnosti skleněné negativy svého otce, které sloužily k výrobě pohlednic. Neodvratný konec přichází v roce 1953 – firma je zavřena a převedena do Komunálního podniku.

Po dlouhých třinácti letech čekání, v roce 1959, se může Franz Seidel znovu setkat se svou snoubenkou, která byla po válce odsunuta do Německa. V zápětí vstupují Franz Seidel a Marie Brodová do manželství, jen děti již v té době mít nemohou.

Žijí tichý život v bytě v přízemí ateliéru. Franz Seidel čas od času zvětšuje ve starém ateliéru vlastní fotografie, ale jinak do něho téměř nikoho nepouští.

Umírá v roce 1997 v Českém Krumlově, jeho žena Marie o pět let později.

Po složitých jednáních s dědičkami odkoupil v roce 2005 budovu ateliéru i s celým archivem Českokrumlovský rozvojový fond. V únoru 2006 se díky finančnímu přispění z programu Evropské unie a za podpory institucí v Bavorsku, Rakousku i v Čechách započalo s rozsáhlou rekonstrukcí budovy ateliéru a záchranou fotografické sbírky. Na jejím konci dnes můžeme vidět současnou tvář Muzea Fotoateliér Seidel, které bylo slavnostěn otevřeno pro veřejnost v červnu roku 2008.

Na jediném místě se tu v nedotčené podobě dochovalo vše, co patřilo k fotografické firmě své doby - přístroje, poznámky, zakázkové knihy, negativy i samotný secesní ateliér.

Ve své celistvosti představuje toto dědictví unikátní a ryzí kulturní hodnotu.